Novinky

Úvod & Koncepce


GOTIKA

RENESANCE

BAROKO

ORIENT


Materiály

Technika

Dochované

Obuv

Šperky

Ostatní


FOTOGALERIE


Autorka

Odkazník

Archiv

zpět

Dámská móda období renesance


Za prvotní ohnisko renesanční kultury a tudíž i módy se považuje Itálie, kde se v polovině 15. století začínají objevovat novátorské přístupy ve střihu oděvu. Nejdříve velmi nenápadně. Rozdíly jsou patrné především na konstrukci dámských šatů - živůtek je oddělen od sukně. Spodní oděv dostává jinou podobu než ve středověku. Ač se smí košilka objevit v celkové kompozici, už ji nelze v letních dnech nosit samostatně jako spodní cothardii. Úzké rukávy se zbavují řady knoflíčků a jsou namísto nich svazovány jen na několika málo místech, čímž odhalují košilku. Svazování dvou oddělených částí rukávu se následně objevuje i na jeho jiných místech.

Italské přístupy se pozvolna šíří dvěma směry - přes středomoří a přes Alpy. Ve Španělsku dochází také k oddělení živůtku a sukně a vznikají další spodní součásti, tvarující celkovou linii - korzet, který pravděpodobně vzniká z tvarujících bandáží ženského trupu, a spodnička verdugado, k jehož vzniku se váže několik "legend". Renesanční oděv obohacen o tyto prvky pak ovlivňuje Francii, která sama začíná upouštět od středověkých principů, a Anglii. Tyto novátorské vlny naráží na Burgundský dvůr jako poslední pevnou baštu pozdní gotiky.

 

Relativně odděleně od Francie získává italské podněty střední Evropa. Novinky putují přes Alpské průsmyky společně s kupeckými karavanami. Do hanzovních měst přicházejí balíky italských jemných látek, nákladných hedvábných brokátů a aksamitů a snad i celé oděvy. (Němečtí kupci pak paradoxně do Itálie a Španělska vyváží hrubé tkaniny domácí produkce.) Italský styl se ve středoevropské prostředí mění. Z původní hladké vzdušné podoby získává nový výraz. Sukně je tvarována do pravidelných skladů. Prostříhávané rukávy jsou zhotovovány v nejrůznějších variantách, kdy jsou použity více z dekorativních účelů . Italská renesanční móda v prostřední střední Evropy pak bývá někdy odlišena i názvem jako móda německá či reformační /Kybalová/.

Ve Španělsku se v první polovině 16. století pozvolna formuje nová linie, založená popření přirozených linií těla. Výztuže sukní, které byly nejdříve našívány na líc svrchní sukně /jak nám ukazuje několik ikonografických pramenů/ se přesouvají na spodní součásti ženského oděvu a vzniká tak trychtýřovitá spodnička verdugado. /Přičemž bývá označována za první krinolínu, nicméně osobně bych tyto formy vyztužené spodničky odlišila užitím původního názvu, neboť název krinolína je lehce zavádějící - pozdější krinolíny byly mnohdy vyztužovány nejen horizontálně ale také vertikálně./ Sukně je vpředu hladká, sklady jsou zachovávány jen v zadní části. Živůtek bývá uzavřený. Nezbytným doplňkem se stává skládaný límec okruží. Vrcholná podoba španělského šatu krystalizuje v 60. letech a své vrcholné formy dosahuje v letech 80. a 90. Před koncem 16. století se silueta začíná v náznacích v oblasti napojení sukně uvolňovat a zaoblovat - pravděpodobně pod vlivem nového pozdně renesančního směru, který se objevuje v 80. letech ve Francii a Anglii. Španělská móda nicméně nemizí, ba naopak. Její prvky přežívají hluboko do poloviny 17. století a její pozdní varianta je stále živá i na počátku 30. let 17. století a to nejzřetelněji v dámské módě!

o španělské módě (úryvek, pdf) * postup oblékání

Poslední módní výkřik manýrismu vzniká ve Francii a Anglii v 80. letech 16. století pod vlivem španělské a italské módy. Jako kontrast k přísnému kuželovému tvaru sukně rozšiřuje sukni výrazně do šířky talířovitou vyztuženou spodničkou, pro níž se nejvíce hodí zjednodušený překlad anglického označení farhingale - "oddalovačka". Kuželovitou linii ponechává jen živůtku a zdůrazňuje ji hlubokým výstřihem do V, který sahá až do pasu. Často se tak nosí dvojice šatů - svrchní s výstřihem použité df. jako plášť a spodní. Rukávy nacházejí nový tvar širokých  tvz. šunkových rukávů. Tento typ oděvu je nošen za vlády Jakuba II. - po roce 1600 se na něm začínají hojněji objevovat rozetky a dlouhé šňůry perel. V Čechách tuto módu přijímá část šlechty a např. si jí s sebou přiváží falcký dvůr.

 

Anglická královna Alžběta I. přezdívaná svými současníky Gloriana se v druhé polovině své vlády uchyluje k výrazně individualistickému stylu. Nosí přepychové róby prostřižené po italsku, jejich sukně jsou výrazně rozšířené do stran a odkrývají obuv a někdy i kotníky. (Viz úryvek z deníku francouzského velvyslance.) S oblibou využívá kontrastů barev i materiálů. Královniny šaty jsou zdobené perlami, šperky a hedvábnými stužkami. Přesto i ona je ovlivněna převládajícím oděvním tónem své doby – španělským stylem.

Přechod mezi renesanční módou a raně barokní není právě nejzřetelnější. Pánské doublety i kalhoty se střihově mění jen pozvolna a přechod je na první pohled plynulý. Obdobně musela postupovat i dámská móda. Proto existuje mnoho přechodných variant šatu. Na hradě Velhartice můžete shlédnou portrét neznámé šlechtičny z 50. let 17. století, kde se mísí prvky pozdně renesančního vkusu španělského i anglického s prvky francouzské módy raného baroka tj. zhruba vlna, která se objevuje na počátku 40. let 17. století. Proto přistupujte k výrobě renesančního oděvu opatrně. Zásadně nedoporučuji pro skupiny si dát rozmezí padesáti let nebo dokonce celé 16. století. Snažte se vždycky najít 20 - 30 let maximálně a situujte svoje oděvy přibližně do stejného regionu, aby jste nepůsobili roztříštěným dojmem!

více dobových vyobrazení

zpět